Nemluvím, neslyším, necítím

Nemluvím
Víno otevírá moje ústa
A krajina, předtím suchá, pustá,
promočená slovy teď zdá se být
Mými slovy
Výdechy člověka, co tolik chtěl by žít
teď, když umírá
Temnota, strach a pocit beznaděje
Vše, co se uvnitř děje,
když víno ústa otvírá
a já nemluvím

Neslyším
Jen odkudsi ke mně pronikají
hlasy, vzdechy, vychloubání
Běž o dům dál
Já nejsem k mání
Můj svět je jiný než ten tvůj
Neslyším, chápeš?
A na tvůj trůn
dosedne jen ta vyvolená
Jsem hluchá, slepá, němá
Tak co po mně vlastně chceš?
To, oč bojuješ,
dávno už jsem vzdala

Necítím
Vůně vína mi však připomněla,
že bylo pár dnů či nocí,
co ve mně zanechaly jistý pocit
Bylo pár týdnů, možná měsíců,
kdy propadla jsem snům
- těm, co propadnout se nemá
Jen proto jsem teď hluchá, slepá, němá,
ztracená ve světě pocitů
Bráním se
všemu, co je tu
Pár centimetrů
ode mě
Zkoušej mě
Mluv na mě
Ptej se mě
Zkus se jen na chvíli dotknout mých rtů
Není nejmenší důvod, proč měla bych tu
mluvit, vidět, cítit cokoli
Prázdnota tolik nebolí
Jen víno nechám ji občas prolomit
Víno, co vpíjí se do mých žil
tak jako láska
kdysi,
když ty sis ještě myslel,
že bys nad vším zvítězil...