Z pekla

Smíchem ruce za břichem popadnuty,
úsměv ustal uprostřed slov,
pár kajícných slz z očích mých,
kudrliny vlasů na ramenu lechtají.

Nežádoucí spalte na popel,
ať do oblaků, k rackům
vznáší se poslední záchvěv úst,
nikdo ať už neuslyší ty slova poslední.

Chrám propadnuvší uprostřed lodi,
která na rozbouřeném moři
s kapitánem jen bláznem,
hříchy poslední odpouští.

A tak…

Už jen jediný špičák do tvé kůže,
zarýt a být už v pokoji pochován,
sestoupit pak do černých pekel,
odkaď jen pozdrav ti posílám,
s přáním od Belzebuba…