Vějíř

Za vějířem smutku z bílých per pávů,
ukrývám svůj smutek, žal.
Tluče jako na poplach můj srdeční sval,
bojí se, že mě označí za pobuřovatelku dobrých mravů.

Má strach, že pod gilotinou mou hlavu setnou,
že na vatře mě oheň přemění na prach.
Třese se hrůzou, že ucítí spálené kůže pach,
strachem šílí z toho, zda můj krk a ostří se střetnou.

Proč by to činili? Proč by mě mučili?
Pouze srdeční sval to ví. Ukryt v mé kruté lži.

Za vějířem smutku z černých per vran,
ukrývám svou lásku, něhu.
Tluče jako na poplach můj srdeční sval,
bojí se, že bude zaživa rozerván.

Má strach, že jej probodne láska ta krutá nevěrnice,
že pocítí štěstí a zároveň samotu.
Třese se hrůzou připraven k bojkotu!
Strachem šílí z lásky, z té ukrutné vichřice.