Útěk před smrtkou

Až přijde se na mě ptát,
ta černá postava, místo ruky kost,
to už budu do dálek se hnát,
řekněte ji prosím: Že zde jsem jen host.

Poslední ze známek na pohled nalepím,
obrázek jak zátiší s popelnicí,
jedna dáma a koš se smetím,
peklo s rohy: Ještě hodit mohu mincí.

Měl bych ji schovat, pro převozníka,
ale rub či líc ať padne,
mám to už jisté místo zvoníka,
jeho zvon, stejně jak život vadne.

Tam po té cestě až před smrtkou utíkat budu,
zasadím co krok jednu růži,
pro ty kterým v patám půjdu,
zasadím co krok pohřební růži…