číše vína

Upíjím z číše vína,
hledámv něm pravdu plnou bolesti.
Okovy žalu srdce mé oklestí,
dnes na světlo vypluje má vina.

Utápím svj smutek ve víně rudém,
spaluje mě touha i nenávist.
Neznám štěstí, však ani závist,
bloudím zde v kraji chudém.

Kraj chudý, jenž bohatstvím oplývá,
však vřelé city zde poutníče nenajdeš.
Na žízen ba ani na hlad nezemřeš, však na samotu jak zvíře pojdeš.
Ač mladá, ač plná sil byla, nyní chuť do života ubývá.

Bloudím ztracená v údolí stínů,
hledám mrtvou naději.
Živá sic, však mrtvá bych byla raději,
zaživa jak bestie hynu.

Upíjím z číše vína,
hledám v něm pravdu plnou krutosti.
Snad hněv ani zloba se mé duše nezhostí,
snad nebudu tou, jenž lásku proklíná.

Utápím svj smutek, topím jej pod hladinou,
spaluje mě samota a stesk.
Z mých očí vytratil se životadárný lesk,
doufám jen, že navždy budu tvou vidinou.

Vidinou, z které přechází zrak,
zbloudílá duše s pustou minulostí.
Modlete se, prosím, lidé prostí,
za mne, než odvanuta budu větrem na peřích zlatých strak.

Bloudím ztracená v údolí smrti,
hledám tu mrtvou naději na lásku.
Jen si mě označte za odpornou chásku,
však jsem jen umrlec, jenž mýty drtí.