Na dně

Foukáš mi do vlasů
mapu něžných zázraků
počítáš otázky
v dlaních máš oblázky
na kterých psáno jest
že
život má tisíce cest
však bez návodu
kudy osud vést
ale my
neumřem bez lásky
snad štěstí nás objeví
zrcadla poznání
ve věčerní pokání nad
sebou samými
v odrazech na stěnách
od svící hřejících
s přeludem tančícím
nazí bez sebe
usínáme
s nevlastním stínem
zavřené oči
a kolem jen holé stěny
bez vzkazů
pouze na dně lahve
objevila se usedlina
nečtená

rozevlátá zrnka čajových
vůní
stonavý déšť
dunící chóry poutníka
a cesty z měst
zmizely

do nicoty
všedních dní
v kalendáři