Mezisvětská...

mnohokrát ležím
ve starých knihách
učených mudrců
abych TO pochopil
listuji stránkami pamětí
moudrých alchymistů
stíny písmen
na zaprášených listech ožívají
spojují se
znovu se oplodňují slova
dávno zasutého světa
se vznešenými záměry a cíly
poznávat se navzájem…

mnohokrát se chytám
v duchu s duchem do křížku
vlastních výbojů
a měním duševní strukturu
zpozdilý modernista
i současník budoucnosti
zamilovaný do pomalosti
opilý trpělivostí
a vrhám se světlem do říší stínů
všemi bolestmi i radostmi pohlcen…

mnohokrát leštím své okno
od drobných nečistot
abych tím získal nové vlastnosti
třeba schopnost vidět za zeď
a odhalit další nekonečné možnosti…

z očí mi pramení řeky
co přetváří krajinu tváří tmářů
procházím se davem samotářů
našlapuji tiše
ale přesto slyším
jak mi praská ve svědomí
jsem zemí i vesmírem propojen…

nehledal bych TO
kdybych TO už nebyl nalezl
všechno nové je totiž ve skutečnosti
jen TO na co už se zapomnělo
znám TO a přesto
nejsem před tím chráněn…

možná existuje něco
co zatím nelze vysvětlit
ale určitě se na TO jednou přijde
ano a ne
všechno není ve všem
všechno je TO být otevřen…