Osud náš visí na vlásku

Osud náš visí na vlásku,
a já si kladu otázku,
jsme-li jak párek bělásků,
stvořeni pro let, pro Lásku,

či máme se rozloučiti,
sami svůj balvan valiti,
jako Sysifos v podsvětí,
květinka prostá okvětí?

Hovnivál má svou kuličku,
my zas svých pochyb uličku
a všichni motáme se tu
v předivu nesplněných snů...

Je moudré víc se netrápit,
jak život přijde, tak ho žít,
neulpívat a nehonit
se za tím, co si přejem mít!

Fortůna není lovná zvěř,
spíš k tomu sama přijde, věř,
kdo s nadhledem zná věci brát,
s úsměvem trable řeší rád...