Černá orchidej

Jaká to vůně místností se line?
Jakou to sametovou kůži kapky krve zdobí?
Proč jen se má duše na prach drolí?
Proč jen má duše pod tíhou vzpomínek hyne?

Snad jako posvátný fénix povstane z prachu.
Přichystá půdu pro krutý to květ,
jenž prvně spatří slunce, žalostný svět.
Snad neupadne do tísnivého strachu.

Hrdlo se svírá, místností se line smrti vůně,
rozkvétá černá orchidej, má spása.
Mé srdce na molekuly drásá,
nyní mé místo bude na trůně.

Trůně samoty..