Jednou snad...

Na věčně dovádivé vlnky,
co beze stopy výčitek
jediným malým přílivem
vymažou-to žes kdy byl,žes to moře-snad i pochopil..
Shovívavě dohlíží slunce-a možná se i pousměje...
Nad lidskou pomíjivostí,malicherností...a pýchou..

Nad vírou,že jednou snad,
otisk tvých nohou
bude v zemi pevně stát
a vlny se budou marně namáhat
vzdají to a dál...v nekončícím čase
si spolu budou hrát..
S měsícem příliv a tak stále dál..