Slamák

já novou báseń tvořím
což sama tomu neuvěřím
je to báseň o člověku
co ho znám snad od novověku
jedinou sukni nenechá na pokoji
ač žena s dítětem ho pojí
je to muž co s pivem rád
v hospodě si nechá o všem zdát
jinak k práci není moc
jen co musí a hoří moc
jinak povaha jeho beraní
někdy někoho i poraní
toho on vědom si není moc
a proto sem tam žádá o pomoc
avšak za barem je mu dobře moc
a tak strasti spláchne pivy moc
sport byl kdysi jeho doména
nyní se už u něj jenom nalévá
je nutno ale říct ,že
i dobrého se v něm skrývá víc
když je třeba pomůže
snad dá holkám i růže ,
prostě umí být i dobrým člověkem
mnohdy je to těžkým údělem
toť pravda odvěká že
život tvoří člověka