Vůle, která mě žene vpřed

Po rozpáleném asfaltu
který mi sežral boty
kráčím jak voják za Spartu
na ráně, první z roty

horko je jako na plotně
já po ní bez bot bos
vstříc smrti kráčím ochotně
špatný jsem táhl los

už cítím maso spálené
na nohou kůže shořela
za zády hlasy vzdálené
když armáda má zmizela

pokaždé když jdu po poušti
pokaždé zbudu sám
všichni mě v nouzi opouští
jak krysy vratký prám

zuby jsem zaťal bolestí
až se mi v ústech drtily
vůle mi cestu proklestí
místo sil, které zradily

dokud jen ruce budu mít
já půjdu dál i jako plaz
vůle je pro mne schopnost žít
která mi jednou zlomí vaz.