Déšť padá do bříz

Déšť padá do bříz,
v kapradí usíná
v notových řádcích
perlami zmučenými,
- čas odchází.

Tudy šla dychtivost
po vědění.
Umírá, není,
ztrácí se v soužení
šedivých dní.


Tudy šly dravost
a hbitost mládí
- zmizely v zapomnění
pádů a zklamání
zoufale stejných
deštivých probuzení.

Tudy šla láska
- v závoji vůně konvalinek
cítím tu něžnost na tváři,
padá mi z nebe
vláha jara,
úlevu duši přináší.