Anotace: Ať usmívají se vaše líčka a láska každý den hýčká...
Mno, převeduli si to do života a vzpomenu na jednu pěknou chvílu... tak je to docela dost smutné.
01.06.2009 19:01:00 | NikitaNikaT.
Pane jo! To jsou rozbory! Mě se vybavují jen ty panáčkové a panenky z reklam na banky a další instituce, které tak krásně voní, no a pak, když člověk podlehne, tak kolikrát má co dělat, aby zněj ta zdechlina nebyla.. :)
01.06.2009 18:38:00 | Sleepwalker
výstižné, skvěle jsi postřehla psychologii situace v několika řádkách. Mistrovsky úsporně napsáno a jednoznačnost textu svědčí o tom, že víš, o čem to je. Žel. Na druhé straně je vidět, že - vidíš - do toho. Znáš rozložení sil. Ale kde má "masožravka" slabá místa? Jak je definovat? Jestlipak se s tím vůbec zabývat? Ale ano, analýza není marná. Když jde o mnoho, tak není proč váhat. Váhavost ukazuje má slabá místa, mou bezradnost, mé couvání, ústup. Proč být navěky submisívní? Proč neudělat další krok a ten se nazývá - pojmenovat věci svým pravým jménem. Výsledkem analýzy nebude jenom nějaké suché konstatování stavu věcí, ale načrtnutí východisek. Východisek v žádném případě ne destruktivních, protože již na začátku se vytyčila os jednotlivých kroků a tam ničení nemá místo. Několik kroků bylo uděláno a teď jde o to, nezastat na cestě, nedat se na ústup, nesejít bokem, nehledět zpátky, ani do země. Způsob napředování pomalými kroky si vyžaduje stejnou výdrž, jako lezení na skálu. Tak lez
01.06.2009 18:26:00 | Petbab
S lítostí musím konstatovat že je to bohužel mnohdy přeně jak jsi napsala :( Snad se dočkáme více těch normálních krásných "květin" které nás budou hýčkat od srdce a ne ze zištných důvodů. ST
01.06.2009 18:04:00 | Anne Leyyd