Báseň, nebáseň

Karmínová červeň v kapkách plazmy a krevních destiček
stékají po mléčně bílé kůži
jejíž vzhled podtrhuje třpyt třpytek.
Ocelově stříbrný lesk ostří,
zatíná zuby do homogenní plochy kožních buněk.
Vyrývá hanebné znamení
a zpřetrhává vazby mezi jejich jádry.
Receptory gyrifikovaného mozku
v tu chvíli pějí ódy.
Dochází k vytvoření magnetického pole
a z podvědomí se ztrácí živočišné pudy-
-zejména pud sebezáchovy.
Stud označkovaného v lidském společenství,
viditelný jen, když pozorovatel vidět chce.
Však cesty zpátky po letech není.
Systematické ničení lidské duše,
psychickým terorem ze všech stran.
Obranný mechanismus mozku
vyvolá vznik únikové cesty,
jež je jako sebevražedně nabitá zbraň.
Psychický tlak,
kvůli sázce dvou vyšších mocí,
které nosí masku dobra nebo zla.
A koloběh světa jede dál
jako natahovací hračka na klíček,
kterou někdo neustále natahuje.
A dál střídá se den s nocí a bude s tebou i bez tebe...