sluneční paprsek

Šel jsem po cestě, nad hlavou nebe,
neměl jsem nikoho, jenom sám sebe.
Přemýšlet jsem počal, kde se chyba stala,
situace, již tak těžká, ještě víc se zamotala.
Paprsek slunce zásahem do oka mne oslepil,
avšak mnohem víc a citlivěji mě poté poranil.
U srdce jsem cítil bolest, tak silnou,
zmýlená neplatí, představu měl jsem mylnou.
Podlomila se mi kolena, upadl jsem v bezvědomí,
tady už není cesty zpět, není navrácení.
Život končí a brána nebeská se otvírá,
na žal a stesk se prostě umírá.