Paragraf nám uhořel

V dálce hoří paragraf.

Já slyším srdce v udolí klína bít.
Motýl vyletěl když zima přišla
a byla tma...
A Tvoje řasy se dotkly sedmikrásky.
Řekly stůj.Už neutíkej.Vždyt na světě je přece hezky.
Jenom Tvoje oči a modrý nebe a teplo lásky
a to světlo co zářilo ted jenon pro mě...bez nadsázky.
Vždyt my nechceme pryč...říkaj moce prsty.
Chcem psát do písku v dešti slova bez rýmu.
Jen skládat k sobě souhlásky a samohlásky.
Spadla mi kapka na tvář.

A paragraf už padáá...k zemi.

Kdyby uměl volat a řvát...Zpíval by mi...
Že s životem je třeba se prát.

Paragraf uhořel.

Ale moje hvězda září dál.
A anděl s radostí mi zatleskal.

Ted už musíš domů,
řekl mi hlas s barvou duhy.
Slunce zašlo,
však stíny měsíce...
byly na chvíli mými sluhy...