Mosty

Šedivé, chladné, plné citů,
stavím si mosty s ladností vraha.
Pro trochu barvy mi schází odvaha,
zbarvená krví ze zlomeného břitu.

Přecházím je s bázlivostí dítka,
dotýkám se skulin plných splínu.
Marně snažím za brýle schovat svou vinu,
za brýle hippíka, jenž v klopě nosí kvítka.

Kvítka zmaru a stesku po Tobě můj pane.

Pálím je jiskrou ze srdce blázna,
vítr mi prach sype do očí.
Však v blízké době má noha na nový most vkročí,
budu opět tichá nebo palčivě rázná??

V duši odnáším si vzpomínku na pach kouře,
a nejasný pocit, že mé oči kdysi slzely.
Pocit v srdci, že má stále čisté lásky průstřely,
drží se a brání se mé ubho vzpouře.

Čisté průstřely, však kulky se rozpustili v žiravině hněvu..