2. červen

Dnes je druhého jindy vzácný den,
teď už jen bohužel pouze prázdný sen.

Byl to vždycky den pro, který jsem žil,
v tento den jsem si říkal, už abych s tebou zase byl.

Dnes už jen smutním, že nejsem tu pro tebe,
jen srdce se mi už pláčem rozklepe.

Srdce pláče, z očí padají slzy,
já už vím, že neuvidím tě brzy.

Dva roky a deset měsíců zpátky,
bohužel, už nemůžu přijít stejnými vrátky.

Brána od srdce je zamčená a já nemám klíč,
někdy si říkám, že by bylo lepší odejít z tohoto svata pryč.

Někdy si říkám, že až přijdu do nebe,
budu se ucházet pouze jen o tebe.

Třeba se tam sejde naše cesta,
vždyť pocházíme skoro z jednoho města.

Sama víš, že ze srdce mi nikdy nezmizíš,
to co k tobě cítím, už nikdy nezměníš.

Není to zloba, není to zlost,
chybí mi láska a to že dost ?

Chybí mi tvůj pohled a tvé doteky,
já nechtěl jsem tě ztratit navěky.

Chtěl jsem o ruku tě požádat a z lásky si tě vzít,
jen s tebou jsem chtěl dvě krásné děti mít.

Teď už vím, že nebude domeček, nebude už nic,
cítím se jako by voda zatékala do mých plic.

Bez tebe se někdy prostě dusím,
je to strašně nespravedlivé, že já takhle žít musím.