Havran a vlčice

Ztěžklá víčka pod balvanem
slova letí za havranem
zeschlá ústa němotou
v srdci stopy prázdnotou

Stesky v zracích kolem stěn
tanec náhle zapomněn
melodie utichají
v mých vlasech si vlci hrají

Přikryté křídly krajiny snů
život i smrt v jediném dnu
krása rozmanitostí pod třpytem měsíce
temnota hříchů a výčitek tisíce

Ztracená odvaha k novým krokům
svůj osud předhazuji vlkům
smetený prach z fotoalb duhy
nadělaná spoušť a pod očima kruhy

Oživlé bytosti z divadelních scén
jednotvárné obličeje mužů a žen
zteřelé loutky falešných rozhovorů
vodopády stékající do otvoru

Popraskané oživlé vzpomínky
a za okny mrtvá krajina
potápím koráb do vína
myšlenka v touhy je nevinná
a dál už to nestojí za zmínky

Proplouvám černými pramínky
a štětcem stírám období děšťů
maluji obrazy do skříňky
po stěnách těžké myšlenky si plynou
naděje tiše si hynou
asi si objevím planetu jinou

Kde nebe krášlí radost a štěstí
kde žije se bez nenávisti a bez lstí
kde květiny kvetou v noci i dnem
kde plout se dá překrásným snem

A lidé neumírají zbytečně..

Uhasínající lampa a noční motýli
nad hlavou
letí pryč i s mou představou

Ztrácím se v mlze a růže odkvétá
pod noční lampou jen svit
a stopa ze stínů prokletá
postává do ranních probouzení
na křídlech motýla odlétá
a dým naděje mne objímá
spravedlnost nikde není

když...

havran s vlčicí se žení

.
.
.