Trn

Svítání, klamný úsvit.
Bráním věčnou hráz.
Kámen, rukou vsadil Bůh.
Skrývám úsměv, páli zmije šíp, co tě vidí odkrytou.
Když ti šeptám, tady jsem, očím pekelnou dám zář.

V úsměvu, v závratích Víš...
...bílá
co dýchá rzí...
...bílá
...a v černé spíš.

Smrt mluví tiše, se dívá
Říká, skonči a jdem.
Azur mořem se stává,
na louce snů,
Vztek, oheň, můj přítel.
Jen jediný den,
jak sklenice prázdná,
doufám, v zázrak jen.

Otevři bránu, půjdem lesem dál,
než se ztratí mlha, dým.
Ty jsi září mých snů, ty a tvoje bílá tvář.
Pod zemí, písně černých krys, černých mnichů mých.
Naslouchej, uslyšíš, spící lhář.

V mracích, v mdlobách Spíš...
... víla
co trhá mě
... víla
... o touze sníš.

Rosa, kapky vína na nohou
ve vlnách, rozbité peří a trny
co plují za tebou, už není zmije šíp
sluha tebou zlomený, nepáli tvoje rány
Tak tě světlo blesku zří, krásnou, dýchajíc líp.

Soumrak, milosrdný konec.
Hráz dávnou protrhlou.
Já s hlavou rozbitou.
Skrýváš úsměv, jen jedno přání mít
chci tvou krví být.