báseň 1

Po cestě tvořené tvářemi,
běžel jsem nepoznán,
na konci cé a lehké podupání,
akordem větru rozehnán,
psát verše...
Těžký filosofův večer,
co tónina moll ukáže,
pochybnost, strach nad otázkami,
když víno jazyk rozváže,
co pravdou se zdá
teď jisté není,
proč zrovna člověk hledá,
tápe a nedojde rozhřešení.
Mysl či smysl či sklenka na klavíru,
víra, malicherná věc;
verš: co dodá Ti sílu.
Nerozhřešená rovnice světa
a všechna klišé, pravdy,
a žádná vlastní,
neb vše již bylo,
vše již bylo...