ČTYŘI ROČNÍ OBDOBÍ NA MENDELOVĚ GYMNÁZIU

Před čtyřmi lety zvedla se opona
a my jsme v rozpacích vstoupili na scénu
do třídy jež byla oděna do nova
společně vešli jsme k vzdělání našemu
to bylo jaro a kvetlo mládí
veškeré rady kolem nás prošly
bylo jen vidět jak puberta řádí
láska i nenávist, taháky v koši
všechno jsme brali na lehkou váhu
po škole doma si vesele pískali
nikdo z nás nejevil nadměrnou snahu
společně přešli jsme veškerá úskalí
všichni se snažili urvat kus masa
z kořisti kterou jsme společně dostali
nejlepším měřítkem byla nám krása
a tak jsme na všechno upřeně zírali
tak jsme se dostali na konec roku
po troše chmuru a kupě radosti
a skončil ročník mladičkých cvoků
oděných v roucho dětinské hlouposti
za osm neděl začátkem září
vešli jsme podruhé do naší školy
z chytřejších pohledů a grimas tváří
svítilo nadšení učinit cokoli
to bylo léto našeho studia
ve vzduchu doznělo šeptání dětí
s údivem žasli jsme nad solí rubia
a křídly Daidala když kolem letí
mnozí se změnili v rozumné lidi
kteří se snažili naučit maximum
jiní však měli fobii z křídy
když padla otázka „Co je to osmium?“
na velké ručičce hodinek času
den za dnem brali jsme dějiny lidstva
a z trojky k šestce měnili trasu
abychom zasedli na naše místa
ve třetím ročníku my jako mazáci
přišli jsme znovu do naší třídy
a s lepším přístupem vrhli se na práci
s poněkud malými hebkými křídly
to už byl podzim a listy maloval
do různých odstínů všech možných barev
každý se v srdci potichu radoval
někteří dokonce hlasitě v barech
každý z nás stal se jiným listem
každý z nás jinou barvu sobě dal
pomalu padal po nebi čistém
když vítr dlouze zafoukal
ke konci ročníku všichni spolu
navštívili jsme jižní stát
kde zmizel každý z našich sporů
a zbylo nám se radovat
pak čtvrtý k nám hned přišel rok
a zavedl nás znovu zpět
to z posledních byl nás všech krok
kéž by jich bylo aspoň pět
a venku pevně vládla zima
když vločky sněhu letěly
však ve škole nám bylo prima
lépe než doma v posteli
z učitelů se kouzlem asi
stali už spíše přátelé
jenž směřují nás na ty trasy
námi již dříve zvolené
čím víc se blížil gymplu konec
tím lepší s Vámi byl náš vztah
pak zazvonil nám „Mendlův zvonec“
a došel písek v hodinách
poslední zkouškou měla být matura
kterou jsme všichni nakonec zvládli
a slunce zapadlo zbarveno do ruda
a s ním i na gymplu prožité mládí
dnes tady stojíme s rozloučením
a dlouhou vzpomínkou na naše léta
jak jste nás provedli vyučením
řekli nám jak se má po světě létat
opona padá sál je zticha
na jevišti však stojí sbor
který svou moudrostí na nás dýchal
a otevřel nám svět bez závor
jsme Vám dnes za všechno ze srdce vděční
za všechno úsilí Vámi nám dané
abychom nalezli na cestě sluneční
pouze a jedině překážky malé
s úctou a uznáním stojíme v hledišti
radostné vzpomínky do srdcí schováme
s pohledem upřeným k Vašemu jevišti
upřímně Vám navěky tleskáme.