Bláznivý rytíř na zjančeném koni

Bláznivý rytíř na zjančeném koni
potrhlou krásku po lesích kdes honí,
v duši své skrývá "Blázna hodný" zmatek,
marně svým mečem buší do lopatek

mlýna, jenž na prach jeho sny tu drtí,
bláznivý adept nečekané smrti,
s Života proudem odmítá tu plouti,
je věčným bloudem, Osudem se rmoutí,

netuší, že ho ve svých rukou svíral,
nepochopí to, kdyby stokrát zmíral,
je věčným štvancem věčně štvané duše,
mokře si stele, kde spát moh' by v suše!