strach

Jsem jen velký lhář a jdu proti své přirozenosti
a má zbabělost utápí mé myšlenky,
které se ptají, proč?
Sedím tu v téhle lavici mé útrpnosti,
která mě odsuzuje žít ve stereotypu
a svoboda mých myšlenek mizí ve strachu
ptám se znova, proč?
a odpověď? Ta zní
je to tvá volba
jak lehce se sní,
když hodina zdá se dlouhá.
ale převzít zodpovědnost za své činy
mizí v myšlenkách ze strachu, zbabělosti a viny.

Naše slabost jsou silné myšlenky
a malé činy.
Nedokážem bojovat sami za sebe,
ale kritizovat druhé nám přináší jistou úlevu
v níž nesmyslně hledáme útěchu.