Předvolební?

TxT:

V tvých přívalech potu,
umyji, si botu.
Čelo, se ti rosí,
já, zůstávám, bosý.
Je tu však ten, KDOSI . . .
Oči,
mlčky
prosí . . .
Ať máš přátel rotu,
mám víc,
než jednu botu . . .


Pokud čteš tento řádek, zřejmě jsi neodešla za paní uklízečkou vypůjčit si hadr na setření loužičky pod židlí.
Hm. Vlastně taky už můžeš být zpátky.
Nebo jsi šla chytře před začátkem četby - to dá rozum, jak jinak by se mohl někdo uvolnit.
(s plným měchýřem to moc nejde).

Myšlenku, že by se třeba nikdo ani neusmál, si vůbec nepřipouštím.

I když, první reakce na toto TxT byla - nepochopeno z důvodu použití nevhodného typu vedení bez možnosti dalších upgradů.

- To mě připomnělo-
- že to vedení asi taky nemám OK,
- rozvíjím si v klidu myšlenkové pochody (to by mě zajímalo co vlastně těm myšlenkám hraje jako hudební doprovod do kroku, protože moc lidí nemá to štěstí, aby mělo v hlavě kus železa a jejich šťastné myšlenky se pohybovaly v rytmu rázné dechovky . . .)
- no,
- noóó,
- najednou, hm, blocking, myšlenkový kolaps,
- že já debil, jsem vůbec pomyslel na něco jako pochod, který se bez hudby nemůže obejít,
- v hlavě mi začaly hučet slova jako Stávka, Rovnoprávnost všem, Jsme tvoje - tak si nás rozmazluj, Chceme osmihodinovou pracovní dobu, Chceme placenou rekreaci, Požadujeme pravidelná bezplatná lékařská vyšetření, Chceme pochodovat tam, kam se nám to líbí.
- výkřiky se postupně začaly měnit ve skandování Volnost-A-Svo-bo-du, Volnost-A-Svo-bo-du, Volnost-A-Svo-bo-du . . .
- A dost ! ! !
- Jste úplně blbé !
- Už jste zapomněly proč to všechno vlastně začalo?
- Chcete dechovku? - máte ji mít !
- Já přece nemůžu za to, že jste se rozhodly období mezi 6 až 15 rokem mého života vymazat jako nedůležité a k dalšímu použití již zcela nepotřebné !
- Olovo je přece taky železo, vy tupé napodobeniny atrap připomínajících myšlenky jen při notné dávce fantazie !
- Pěkně jste mě vytočily !
- Jdu si ZAPÁLIT . . .

Lačně potahuji a vnímám uklidňující pohodu, která mnou začíná zvolna procházet . .
- pochodééém vchod ! zazněl rázný povel
Na to nějaký šťoura pohotově zareagoval:
- jaký vchod zase? Půjdeme dovnitř? Nebo už tam jsme a půjdeme někam ven? A vůbec, co je to za pitomý rozkaz? Každý vchod má přece taky nějaké dveře nebo vrata. A kdo to kdy viděl pochodovat a otevírat si přitom nohou cóóó? Navrhuji určit z našich řad někoho, . . .
Větu přerušil uječený hlas:
- to by se ti tak líbilo! Jenom proto, že my jako jediné máme ruce, aby s naší pomocí mohla hanba fackovat, nebudeme přece ze sebe dělat nějaké přízemní ubožáky! Kdo ti dal právo házet nás do jednoho pytle s tou požitkářskou bandou omezenců?

Právě jsem se blížil k polovině cigarety, když nastalo ticho.
Ticho, plné napětí, s ne příliš jasnou budoucností, která se ovšem díky předcházejícímu ději, dala částečně předvídat.
- plosím, plosím, a ťo máme pochoďovat jeňom ťak? Beš pšíplavy? Já ši myšlím, še by mněla být napšed nějaká loscvicka. Ozval se slabounký hlásek.
Následovaly dlouhé záchvaty bouřlivého smíchu.
- na tom něco je. Vždyť se na něj podívejte, na chudáčka nedomrlého. Co já se kvůli němu natrápilo. Zkoušelo jsem domluvy, přímluvy, sliby, ale asi to všechno bylo málo. Říkejte si co chcete, ale takhle si já fyzickou kondici nepředstavuji. Snažila se nesmělá pomoc.
- vidíte je? To je dvojka! Jeden malý opožděný a jeden labilní strašpytel!
Ty, svědomí, poslyš. Co se týká sportu, cvičení a pohybu vůbec o to se bát nemusíš. Všechno si přece mezi sebe rozdělily klany bednovlnů, rádiovlnů a znakoobrazovců. Dokonce i náčelník mluvů slíbil uvolnit některé své oddíly pro společná mezilidská setkání. To je ti snad málo? Uvědom si laskavě, že takové množství vjemů současně jako u sportu, požaduje už snad jen jídlo!!!
Co , co se děje? Tak krásně se mi spalo… Kdo tady mluvil o jídle?
- uklidni se Hlade!
- Klidně si běž zase na pár let lehnout Šípková Růženko!
A, a co se tady vlastně děje? Proč tady všichni tak stojíte?
- Řešíme právě, ty troubo, naše pochody.
Jé, to je ale roztomilé. Víte co? A já vám k tomu budu vyhrávat. Jen netuším, jestli to ještě svedu. Ono se to vážení nezdá, to není žádné „razdvatři a jedem“ ! To chce pořádnou přípravu. Čím delší, tím lépe. Taky je důležitá správně zvolená strava …
- Jééé! On je fakt úplně dementní!
- Aby byl hlad, tak se musí jíst! Hahaha!
No víte … . Já jsem spíše myslel …
- Držte mě! On si tady z nás dělá asi srandu! On nás provokuje! On myslel! On…
Luštěninýýýýý! Jsem teda jako, to, no, myslel. Ona by ta hudba, víte totiž hudba … (krátce se zasnil). Hudba musí mít své kouzlo, i ta pochodová. Ano, přátelé, teď je ten správný okamžik, abych konečně celému světu ukázal svůj cit pro hudbu! Pro tu něžnou můzu, s níž jsem se vždy toužil jemně laskat, ale nikdo z vás mi k tomu nechtěl dát ani na okamžik příležitost!
- A co jako ty luštěninýýý?
- Nóó. To nám teda musíš nějak rozumě vysvětlit, jak můžeš pracovat, když je žaludek nacpaný k prasknutí. Nebo jen trpíš za ta léta nečinnosti senilitou?
- A co ty luštěninýýýýý?
Ano! Teď, teprve skutečně teď, se někomu podařilo bezchybně interpretovat, se správnou melodikou můj výkřik. Kdo z vás to byl? Zapojím ho také jako dalšího člena svého hudebního tělesa. To bude rozkošné! Já se tak těším… .
- Mám dojem, že se tu jen žvaní a skutek utek! přerušil rozjímání rázný hlas
Jak jsem již řekl, je nutná pečlivá, ale opravdu pečlivá příprava.
- Škutek utek. Hulá. Hulá. Uš še špoltujé!
Kdopak je ten roztomilý hošík s tím líbezným hláskem? Zřejmě jsme ještě neměli tu čest. Pojď blíž milý chlapče, ať se můžeme lépe poznat. Já jsem strýček Hlad. Mě se nemusíš bát, všichni mě tu dobře znají.
- No právě . . . A proto je nutné, aby vás vzal na povel někdo ráznější. Vím, dlouho jsme se neviděli, ale můžete věřit tomu, že já jsem pro vás ten správný vůdce!
Chm. Chmmm. D i s c i p l í n a … . No to ale není nic pro nás umělce! Pokud přistoupíte na ty jeho ošklivé návrhy, je mi to skutečně a upřímně líto, ale v tom případě, bojím se na to jen pomyslet, ale obávám se nejhoršího . . .
- A co je jako to nehorší?
- To se jako máme něčeho bát?
- Neříkejte nikdo BÁT, nebo probudíme Strach. Já se bojím už teď…

Slyšíš?! Říkám, že zítra je volno, není se čeho bát… . huláká ne mě soused
- Co? Jo. Promiň, nějak jsem se zamyslel.
No to vidím. Dohořelýho vajgla držíš v ruce, čučíš do blba a já se tě furt jak debil ptám esi deš na pivo.
- Ty, Miro, mě je ti dneska nějak všelijak. Asi nepudu.
Co ti uletěly fčely? Dneska je přece patnáctýho. Pa-tná-ctý-ho.
- No já vím, včera bylo 14 a zítra je 16.
Ty vole, ty si fakt nejak mimo. Horák má přece kulatiny. Zval nás už před měsícem. Víš co? Je sedum, do osmi ti držím fleka. Dej si sprchu, ta tě probere, dárek sem mu koupil za nás oba, prachy si vem jenom na cigára. Zbytek pude na oslavenca.
- No, uvidím.
Neseď, nečuč a dělej. Běží ti tajm, vole. Zatím zdarec.
- Jo zatím … .

Hm, jestli prý mi uletěly včely… . Kdyby se jim tak chtělo… . Jenom hučí a ne a ne začít. Že by ještě pořád nevěděly jak na to?

Jak říkám, žádné dlouhé vykecávání vám tady nebudu trpět! zaslechl jsem známý ostrý hlas
- Ovšem ale taková pochodová hudba vyžaduje …
Žádná hudba! Povely do kroku budu udělovat já sám.
- Právě se plní mé nejčernější představy. Božínku, co jsem komu udělal! Přátelé a kamarádi, drazí moji. Nesmíte se na mě pro to nikdo zlobit, ale jsem nucen vám oznámit smutnou novinu. Pod tíhou nových okolností jsem přinucen, ač velmi, ale opravdu velmi nerad, odstoupit z funkce šéfdirigenta pochodové hudby pro dnešní den. Měl to být den s velkým D, jenž měl všechny předpoklady tomu, aby se stal nezapomenutelným milníkem na …
Tak dost! Nebudu tu trpět žádné takové projevy! A aby bylo jasno, milánkové, od teď vám začíná vojna jako řemen! Tákžé! Na můj povél: Pózor! V trojstup nastoupit. A jedu jedu jedůůů! V trojstup jsem řekl, vy neotesanci! A makám! Co se tam motáte, okamžitě se zařaďte! Cóóó? Vy se ptáte kam? Vy nevíte kde je vaše místo! Tak si ho laskavě najděte! A v klidu, nedejte se rušit, my počkáme, my ostatní samozřejmě rááádi počkáme, až se uráááčíte zaujmout své místo. Tak už? A vyhovuje vám vaše stanoviště? Nepřejete si například vyzkoušet nějaké jiné, jestli třeba nebude pohodlnější… . Cóóó. Kam zase lezete? Zpět! Okamžitě se zařaďte! Já vás zničím! Jak se jmenujete? Vás já si vychutnám, na to se můžete spolehnout! Co? Jak? Dezorientace? To vás neomlouvá! Každý se nějak jmenujeme! Tákžé! Na můj povél: Pózor! Pochodém vchod! A nemluvím! Co je zas? Jestli máte potřebu, máte smůlu! Na to jste si měl vzpomenout dřív! Měl jste na to dost času než jsme začali! Co? Co tam kuňkáte? Vystupte z útvaru, když se mnou chcete mluvit!
- Prosím, …
Cóóó? Jaké prosím? Zahlašte se, a oslovujte mě Pane! Rozuměl jste?
- Ano Pane!
Správně, tak se mě líbíte. Z vás by si všichni mohli brát příklad. Rychle chápete, rychle se učíte. Ne jako tam ten idiot, který na povel „Pochodem vchod!“, … . Teď né vy tupá hovada! To nebyl povel! Chtěl jsem říct, že jeden z vás, na daný povel vůbec nereagoval! Vy! No ano, vy! Vystupte, když s vámi mluvím! A zahlašte se! A prosil bych slyšet vysvětlení, z jakého důvodu jste neuposlechl mého rozkazu! Dovolte abych vám připomenul, že za neuposlechnutí rozkazu každého čeká soud a po odsouzení spravedlivý trest! A je pozor! Nikdo vám ostatním nedal Pohov! Co vy tady stojíte? Zahlašte se! Co? Jaká matka? Opakování – matka moudrosti? To vás taky neomlouvá! U pochodů se odjakživa mlčelo! Zařaďte se! No, to jsem ale opravdu zvědavý, co nám poví přítomný sabotér… .
- Ano, pane!
Vaše ctěné jméno?
- Politické smýšlení, pane! Dovolte mi promluvit pane!
Začínáte dobře, mluvte.
- Rád bych, pane, podotknul, že v dnešní nesmírné složité době, pane, je nadmíru důležité se správně rozhodnout, pane. Proto, pane, není-li přímo určeno, pane, jakou nohou vykročit, pane, bylo by pro každého z nás, pane, neodpustitelným prohřeškem, pane, bez rozmyslu si zvolit, pane, levou či pravou, pane! Proto apeluji na všechny přítomné …

Tak to už je trochu moc!
Miróóó! Počkééj na mě! Jdu s tebou!