Ikarův pád

Život jest krutá zásluha, těch jež žít s otevřenou hlavou neumí
Milovat jest hřích, pro ty kteří nemilují sami sebe
Smrt jest vykoupení, pro ty, co nikdy nepocítili štěstí
Vážit si druhého je umění nejen pro umělce
Ovládat toto umění je kumšt pro všechny žijící tvory
Snaha si udržet lásku je dřina, a poté překrásný prožitek
Mít křídla Ikarova také není to nejlepší východisko
Vosk se může zničit a padáte dolů střemhlav
Toto jest uděl snílků a těch jež žijí v minulosti
Toto jest úděl můj žít v prokletí nevědění
A pořád chtít se z toho dostat, i když je to marné
Pořád žít a přát si jediné
Vzlétnout k oblakům jako Ikar, i když žádná křídla nejsou
Pouze snít o tom, že duše jednou dosáhne klidu
Pouze doufat v prožitek smyslů
Pouze věřit v lásku, která zůstane navěky
Nic jiného nám nezbývá, než dál tuto partu šachů hrát
A kdo dal šach mat?
Život přirovnat k pouhé hře, je toto možné?
Měl by se stydět ten, co toto napsal?
Je to spíše pravdou.
Život je hra a my jsme figurkami
Ten nahoře si hraje a my jen nasloucháme
Každý předem daný krok vykonáme
A na svoji chybu vždy doplatíme
Ať hodí kamenem ten jež neublížil a nezradil
Nikdo takový už není
Všude to jen hřích a nenávist
Málo z nás toto přežilo
A či vůbec přežilo?