Kam hledíš?

Kam hledíš panno sličná?
Proč úsměv nezdobí tvou tvář?
Naposled si víno svař.
Nyní čarodějnice, kdysi šlechtična.

Dítě jsi snad zardousila?
Dobytek čáry uhranula?
Za nějaký čas budeš jen mršina zesnulá.
Touží po tom, abys ses před ním plazila.

Jediným tvým zločinem bylo odmítnutí,
odmutnutí muže vysokého stavu.
Naposled pozři tu svou hořkou stravu,
on stále neví, že tě k lásce nedonutí.

Tvé jemné prsty palečnicí drtili,
skřipec mučil tvé nahé tělo.
Srdce bolestí a hněvem znělo,
a oni? Při pohledu na tvé nahé tělo se mešním vínem opili!

Naposled tě zbičují, tvou hrdost pokoří,
bez života v očích projdeš tupým zástupem.
Ty mršinou ses stala a on? Krutým supem!
Nikdo však nevidí, nebo nechce vidět? To zlé příkoří.

K nebi sálá dým, zmíráš v bolestech jako zvíře,
jediné, co slyšíš je šílený smích.
Pouze tvůj milý smutkem ztich,
a ostatní? Radují se ze tvé smrti, v té své slepé víře.