Pozdní probuzení
Pozdní probuzení
Jen sama pro sebe
chtěla žít,
v sobě se ztrácela
na dlouhé hodiny,
neznala,
že nemá to tak být,
prožitky života
vtěsnala v jediný.
Pak, jednou procitla
prázdná a zesláblá,
do ticha volala,
samotou zoufalá.
Všichni jí míjeli
i její nejbližší,
vždyť o ní si mysleli,
že na lásku, přátelství,
už dávno neslyší.
chtěla žít,
v sobě se ztrácela
na dlouhé hodiny,
neznala,
že nemá to tak být,
prožitky života
vtěsnala v jediný.
Pak, jednou procitla
prázdná a zesláblá,
do ticha volala,
samotou zoufalá.
Všichni jí míjeli
i její nejbližší,
vždyť o ní si mysleli,
že na lásku, přátelství,
už dávno neslyší.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Tahle mě zrovna oslovila, hodí se přesně na jednoho z mých blízkých... ST.
14.06.2009 19:36:00 | Kapka
Řékává se, že někdy jsou věci mezi nebem a zemí... je to docela možné, také, že osud často zasáne, náhody a zázraky se dějí... nevím, v to už prostě nevěřím... Tvá báseň, ač pro mne velmi smutná, vede k zamyšlení.
09.06.2009 21:20:00 | NikitaNikaT.
Samota zabíjí tělo i duši... a někdy je těžké do duše druhého proniknout a najít správnou cestu...
06.06.2009 17:22:00 | labuť