Vzpomínky

Proměny žalu,jež pojmenovat nejde,
na každém kroku provázející,
výskot z temných zákoutí,
tvůj dětský smích v myšlenkách slyším,
mrazí až na dno duše,
řekls-už vím,kde hledat nekonečno,
nemám odvahu se zeptat,nechci znát pravdu,
mučíš jen z pouhého rozmaru,
tvůj čarovný úsměv na křídlech motýlů,
tvůj polibek ze sna

Viděl jsem,co ostatní vidí,
bortící se pyramidu,
musím se smát,ta touha v jejich očích,
nekonečná vášen zločinu,
hříchy v uličkách hanby,nebojím se,
uznávám tvou nevinu,a děkuji,
opět mě zahalíš mlhou zapomnění

Slyšíš?to šumí les,
jemný vítr kapradí ohýbá,
mé ruce do horské říčky ponořené,
voda je tak příjemně studená,
vidím tvůj odraz,s výčitkou na rtech,
oči jak dva drahokamy,
cítím se nahý,
ptačí výkřik,prudké probuzení,
už zase sním s očima otevřenýma!!!!!

Potoky krve tryskají z lagun,
a bouře vyvrací vše do základů,
známé věty mrtvých slavných,
nehledím na smrt,ta je přeci směšná,
pomíjivý okamžik svobody,a sen je pryč,
mozek odvahu dodává,ale tělo je přítěží,
ve chvílích pokání