Smutný pastevec

Jsem smutný pastevec
co na břehu ukájí svůj žal
Je noc – klepu se zimou
však oheň jsem si nerozžal

Vzduch od moře
vlhce a tajemně zněl
a já pod pláštěm starým
strachem jsem se chvěl

Jen Měsíc pozoroval
mě z nebeského kočáru
Tak zas přijď, královno
a magickou silou mě očaruj

Jen přijď, a já se skloním
k tvým nohám v závoji
Jen přijď, já se skloním
ve svém urousaném kroji

Přehoď přese mě prosím
zas svůj závoj pestrý
ať nenajdou mě tady
tvoje necitelné sestry

Sedím na pobřeží
a písek ze srdce mi práší
zahaluje Měsíc –
ten padá do moře a to ho zháší