Nostalgie zrození 2.čast

Slova prokletá
i milující jako má.
Touhou mou byla vzbuzená?
Ta myšlenka,šílená...

Její slova jako má,
z temnoty dnú a nocí provázená...
Jako černá ruže zraněná,
jen co znamená...

Hřbytovní kvítí,
prokletí lidí...
Lidi co umirají
jen ne my,
prokleí věčností...

xxx

Zemřel jsem,
v ponurném tichu svíc...
Abych ve snu svém,
neměl jsem zlého víc,
nic víc...

xxx

Ale nocmoc krátka
a den v mých očích zkrátka,
neustlal mě rakev svou...
Tak stal jsem se stvurou,
neznající lásku skutečnou...

xxx

Prošli roky,jakoby tisíce,
v mem srdci zústali,
věrné mé milovnice...

Temnota je mím dnem,
nedotčeným sladkym snem,
kde jen vášeň a víra temná,
dala duši trochu tepla...

Krev a chtíč mě utápěla,
jako droga – unášela...
Bestie se probudila,
jak démon jsem byl,
byl jsem já...

A jak jsem doufal,
noční tvor.
Co bych udělal,
co bych mohl...

Krev a chtíč – ta magie,
upír jsem ja – bestie...

Ve stínech černých vlkú,
hledal jsem jen dívku,
co její duše pláče,
jako tlukot mého srdce...

xxx

A když už ne...
Alespoň někdo,
kdokoli jako já,
podobný...

Až pak po delší době,
objevil se na hřbytově...
Vlčí drápy,rudé oči,
v uplňku odětý,
stražce světu prokletých...

Stejně tak osamělí,
hledající,
tajemný,
jen předce jiný...

Alespoň přítel věrný,
po boku mém je temný...

xxx

Prošli dny,noci krvavé.
Prošli časy,stíny jejich neznámé...
Až teď se čas zastavil,
co mou tvář anděl tajemný...
Oslepil...

xxx

Ale jen oslepen jsem byl,
tou krásou vnitřních sil.
Až ten aněl v srdci mém,
rozerval mě jedem svým..

Skrz na skrz,srdce krvácí,
proťaté tŕnem-otroctvý....
Až do hrobu mé síly padli,
do hrobu té lásky-ruže zvadly...

A smutek v mé duši,
rozevřel se v bouři,
kam padali slzy...
Jen do chřtánu smrti...

xxx

Až ve hřbytovní písni krás,
cosi probudilo ve mně hlas...

Kde a kam se ukrila,
ta dívka co se stratila...
Tehdy...
Když ve stánku pekel,
zjevila se v záři světel...

Temnotou vždy zářila,
když ukritá v mích očích
se tak sladce tvářila,
kde jsem byl,
kde byl jsem já...

...raziel