Ubožáci

Možná je troufalé nazvat tak tyto lidi,
však přiznat musím,že se nestydím.
Nechtějí lásku,jde jim jen o opojení,
nechtějí cit,co jim život změní.
Chtějí jen chvilkové potěšení,co přijde a odchází,
nedokáží milovat srdcem jen tělem,
jim božský cit ostatním vzácný prostě neschází .
Mají jen sami sebe a přehlížejí svého obdivovatele,
chudáka umělce,zavržence,básníka,
on vždy když vidí jak padají do Ďáblovy naruče
tiše v koutku osamotě naříká.
Doufá,že svět najde lepší cestu,plnou úcty,porozumění a lásky,
pak nebude třeba psát o necitech komedie,satiry a frašky.
Až budou se všichni na křídlech vřelého citu vznášet jako ptáci,pak náš umělec bude ten nejšťastnější - zmizí totiž ze světa podle něj Ubožáci.