Červen 1942
Červen 1942
pukal žárem,
když hrůza vládla
teplým jarem
Jarem v němž lůza
vzteky chorá
trestá smrt svého
protektora
Vše v plamenech se
v popel mění
a střelba ruší
rozednění
Co muž, tři kulky,
potom čtvrtá
ta míří do těl
bez života
Pak děti vlečou
v cizí zemi,
matky s prázdnými
náručemi
jak zvěř naženou
na nádraží,
kam vlaky lidi
nepřiváží
Odtud je vozí
k domům smrti,
kde strážci řádí
drsní, krutí
Tak plynuly dny
hrůzovlády,
hrdinských činů,
strachu, zrady…
Člověku člověk
takto činil
na čelo vraha
cejch si přibil
Měl od tyrana
dobrozdání
posloužit zlu až
do skonání
Komentáře (24)
Komentujících (23)
Doporučit
Tisk
Vracím se po roce (i když ne poprvé) abych se ujistila, že sílu tvé básně a bohužel ani zrůdnost událostí čas nijak neobrousil...
10.06.2011 21:23:00 | TetaKazi
Ráno v neděli sleduji co nám to němci činily, vzpomenu na dědu co díky nim neznám, mámu co se schovávala a nezapomenu.
14.06.2009 22:04:00 | umělec2
Velmi silné verše, zvláště teď, když ze světa ubývá světla. Půjdu opět zapálit svíčku - dnes za Lidice...L.
10.06.2009 22:22:00 | Severka
ST! je za napsanání, takovou tu určitou upřímnost, postavení se, projev... nerado se o tem jiným mluví, či píše... obdivuji totoc dílko, tak moc reálné a kdo ví, co bude dál, jestlik vypukne 3.světová válka... co bude: :´o(
09.06.2009 22:15:00 | NikitaNikaT.
A ani po tomhle se lidstvo nepoučilo a raději nechci vědět, co by mu konečně přineslo poučení...
08.06.2009 21:42:00 | Lea Aura
Moc drsně a realisticky jsi ztvárnil vypálení Ležáků a Lidic, jde z toho mráz po zádech a to je dobře, protože jak už zde bylo napsáno, nesmíme zapomínat! ST!
08.06.2009 10:54:00 | Kubino 2
Nezažila jsem a doufám, že nikdy nezažiji, jen vyprávění mi nahání hrůzu! ST!
08.06.2009 09:10:00 | labuť
Bylo to hrozné... Lidé by nikdy neměli zapomenout... Když vidím, čtu mnohé popírače holocaustu a nacistického zla, je mi špatně..
07.06.2009 23:27:00 | Simísek