Had z ráje

Když se vysvléká svůdná jak had z ráje,
nemá sílu lhát.
Pouze černá svíce zůstala v místností plát,
její nářek zdá se jak sténání saně z báje.

Do číše liješ ji víno - pravdu ukrytou,
s úsměvem baziliška hledáš skulinu v její duši.
Úlisným tónem ji říkáš jak jí to sluší,
s tou svou naivitou do srdce vrytou.

Stále bláhová netuší, že dnes její oči vyhasnou,
že dnes večer pod tíhou lásky utichne na věčný čas.
Netuší, že z jejího milého stane se zákeřný ďas,
však užívá si slast - aspoň dočasnou.