Král a blázen

Král se vrátil z války,
a nevrátil se sám.
Jeho hrdé srdce zdobí nejeden šrám,
a doprovází jej blázen z veliké dálky.

Kudy prošli, tam hoří chýše,
pláči ženy, muži zmírají.
Děti žijí ve strachu, kdysi v ráji,
co zbylo z kdysi snové říše?

Mrtvá těla lemují mnoho cest,
nad nimi krkavci krouží.
Budoucnost zrcadlí se v krvavé louži,
i růže přestaly na hrobech kvést.

Blázen pýchou rostl, toužil po vládě,
král však slepě věřil svému druhu.
Děvky a víno šly jim k duhu,
a nyní nový pán se zabydlil na hradě.

Potoky krve tekly proudem,
nářek nenechal krále spát.
Marně se snažil králíček kát,
brzy povstane před nebeským soudem.