TIchounce umíráček zvoní

Tichounce umíráček zvoní,
průvod z kostela odchází.
A lidé v černém slzy roní,
kmalému hřbitůvku přichází.

Ti lidé moji rakev nesou
a pugéty smutečních květů.
Zimou a smutkem se třesou.
Patřím již jinému světu.

A rakev má do hrobu padá.
Kněz na ni hlínu hází.
Těžká a smutná je nálada.
Duše má někomu schází.

Na hrobě plápolá mi svíčka.
Bližní naposled se se mnou louučí.
Svěšená žalem jejich víčka
vědí, že opět něco končí.

Tichounce umíráček zvoní.
Průvod ke kostelu přichází
a lidé v černém slzy roní,
z malého hřbitůvku odchází.