Smrt...

Znala jsem dívku,která chtěla život skončit...
Znala jsem jí,a chtěla se sní aspoň rozloučit..
Znala jsem ji velmi dobře,možná až moc...
Proto mě mrzelo,že ztratila nad sebou moc...
Trápila se,a žila jen v utrpení,to pro nikoho lehké není...
Přála jsem si aby se svěřila,
ona mi jen řekla,abych jí věřila..
Já ji věřit chtěla,
ale věděla jsem,
že to jinak myslela..
Už jsem to vydržet nemohla,a musela za ní jít,
když jsem tam však přišla,chtěla sem hned odejít..
Našla jsem u ní jen dopis na rozloučenou,
také mi v něm psala jen NASHLEDANOU.
Nashledanou,to slovo bylo tak cizí,
Před očima jsem jen viděla jak mizí..
Vypadala jako by spala..
Jenže už se nikdy neprobrala..
Ležela tam bezvládně,
a zjitila jsem že už nad sebou nevládne..
Ted nad ní vládne někdo jiný..
Doufám že se dívá nyní,
jak jí dávám sbohem..
Chtěla to wyjádřit jen jedním slovem..
Slovem chladným,dlouhým a nepříjemným...
však už ji nikdy neuvidím..
Smím na ní jen vzpomínat a na to špatné zapomínat..
Zapomenout se na ní však nedá..
...Třeba se to časem vstřebá..
Nastává den,kdy loučit se sní musím..
..Říkám počkejte chwilku PROSÍM ..
Naposled se na ní podíwám a slzy roním.
Vím že by nechtěla vidět,jak se tady složím..
Proto se držím všeho čeho můžu..
...na nic víc už se totiž ani nezmůžu..
Loučení s ní končí..
..a někdo jiný poroučí..
ztratila jsem někoho,koho sem milowala.
nikdy na tebe nezapomenu
ani když si najdu nového kamaráda.
Doufám že se někdy uvidíme..
tam nahoře se určitě zdržíme..
Konec každého někdy potká..
A já jen doufám,že u tebe ještě chwilku počká..