Pocity

V srdci prázdno v hlavě nevědění,minulostí bloudění,co dělat mám nevědění.
Pocitů a dojmů plné tělo,kdyby co se stane vědět smělo,kdyby byl někdo při pohledu na něj by se chvělo.
Kdyby mi někdo řekl:‘‘Pojď , tu je má ruka“ ,někdo,kdo by se mnou prožíval tyhle muka.

Před dítětem se pravá tvář světa skrývá,že život je peříčko dojmy mívá.Jediný jeho problém je,že když se večer stmívá,aby se mu vyplnilo to,co se mu snívá.
Pak se probere a vidí problémy kolem ze snů ho vzbudí dospělost,zodpovědnost hlasitým zvonem.
Pak vidí to co neviděl,nebo neměl vidět?jednou a to člověk přijde nebude realitu donekonečna míjet.

Nechci říct,že mě rodiče na život špatně připravili,nikdy o životě jako o lehké věci nebásnili. Všichni jsme si prošli chvílemi bezstarostnými.

Já přišla na to že ne každému lze důvěřovat,ne každému dát dobro znát,ne každý to se mnou myslí dobře,ne každý je kamarád.
Není dobré před problémy unikat, z jejich spáru se vymykat a dveře na 100 západů zamykat.

Když ale uteču je mi o hodně líp vím kde mě mají rádi kde budu mít od těch co zraňují klid.
Je to moje rodina která mi vždy pomůže podá pomocnou ruku a problémy přemůže.
Taky vím že mám po boku osobu která mě vždy podrží tomu se říká přátelství,to co už plno bojů vydrží.
Dalších osob co chovám v srdci je už vážně málo,kdo ví třeba vám to za to co jste mi udělali za to stálo.

Obzvlášť budu doplácet na činy osoby opačného pohlaví jestli budeš někdy tyto řádky číst doufám že tě to pobaví
On moc dobře ví o kom těch pár řádků je,o někom kdo myslel,že mě miluje.
Dál nemá cenu to tu rozepisovat je to škoda času stejně všechna láska k němu šla už někde k ďasu.

V srdci prázdno...v hlavě nevědění....minulost,bloudění...vím proč to všechno....je to tím,že mě láska,štěstí,pravda a spravedlnost míjejí...