Dětem

Někdy přicházejí dny,
kdy slunce nesvítí.
Spánek ruší špatné sny,
pohlazení světa pro děti.

Když večerní smutek nabídnou nám zprávy,
a dva nevinní čekají na popravy,
na světě v chudobě zla jsou války,
to smutné sněhem padaly korálky.

Korálky z křišťálu,
slz není pomálu,
prázdná ručka dětí prázdným vzduchem sápe,
není bytosti, která ty děti chápe.

Bohaté mocnosti o bohatství větší vedou boje,
pokora míru, kdy skončí nepokoje?
Jedni mají málo, druzí zase jen malý byt,
a co děti, ty nepoznaly blahobyt.

A pak jsou tu ty
nejkrásnější bílé vrány,
rasismus křičí do vlčí jámy,
a špinavé v prach prý rozdrtí.

Proč dělit podle barvy pleti,
i na mladistvé - plnoletí,
mají snad srdce barvou jiná,
tak spravedlnosti - čí je to vina.

Peníze na zbraně plní sklady,
a černá růže umírá hlady,
slova nezmění náš svět,
co válka vzala - nevrátí zpět.

Naději posílám na křídlech papíru,
slunce stínu z kašmíru,
pak až výstřelem zachvěje se zem,
hledej zachránu respektem.

Když zbloutíte v labyrintu světa,
v tajemství, co se všeho leká.
Ráj srdce máte též,
štěstí je s vámi a ne lež.

Děkujte za vše, co máte,
zapomeňte, co ještě postrádáte,
vždyť život je o sobě krásný sám,
když je čestně milován.