Přání

Jedna lavice,
ve třídě stojí,
každý se jí velmi bojí

Od rána se
smíchy třese,
jedna noha
už se klepe

Ani k tomu
nic potřeba není,
když je čemu
tak se smějí

Někdy tam
však klid zavládne,
a lavice se
do snů propadne

Věřím,
že se nic nezmění,
a do lavice zase
se znovu posadí

Stejné uskupení,
stejná dvojice,
to bych si přála,
teď ze všeho nejvíce