Městská III.

Rozevřela se temná šeravá oblaka
jak tahem skalpelu.
Do ulic a očí prvních chodců
snášejí se narudlé krůpěje světla.

Je osm hodin - příliš brzo i pozdě
a lavina života neurvale vyrazila
z domovních dveří.
Nad městem mračna nízko jdou.

Drtí sepnuté panely
naivně vzpínající se.
V ústech chuť cigaret a
rozhryzlá samota - pod nohami most.

Řeka třpytí se a teče olovo.
Je o pět minut později.
Na náměstí pěšec polyká pěšce
na silokřivkách dlaždic.

Doznívá ticho a v postraních uličkách
se stále ještě skrývá tma.
Každé dveře jsou jak nastražená past.
V útrobách šepot.

Vstoupit a stát se
nekonečnem kruhu
vteřinu před zánikem
a nad městem je kříž.

Skrz zaprášená okna
vyhlížím na rozžhavené zlato střech
a rudě žhnoucí skla
planoucích dominant.

Amorfní, nepostřehnutelná
pulzuje řečištem chaosu mezi budovami.
Je v ovzduší přetěžká blaženost.
Nebýt zůčastněný.

Výsostné vteřiny když plní se povětří
údery srdcí zvonů.

...