Směnárna hříchů
Směnárna hříchů
do klubka hadího
očima vpíjím
Tvou tvář.
Na stěnách maluje čas
dlouhé stíny
barvy zůstaly na paletách ...
Jen černá je věrná
mým myšlenkám
spolu s příchutí nahořklou
blínu.
Na zázrak dávno už nečekám
ztrácím se ve vlastním stínu.
Nikdo mi úsměv neoplácí
a nikdo nezavolá stůj
už prošla doba otvírací
směnárny hříchů
a tak je s sebou vláčím
tmou
dokud jsem ještě na nohou
a tvář Tvou hledám dál
v klášterním tichu ...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Je naprosto skvělá...nemůže pochopit pouze ten,co nikdy doopravdy nemiloval!:o))
16.06.2009 18:38:00 | střelkyně1
Vrať černou zpátky na paletu
a hříchy,neplatné oběživo,
k ní přidej
jen zdaleka je vídej
přestože k životu patří
11.06.2009 09:51:00 | Marupiara
Za co bys je chtěla směňovat?
Tímto je prohlašuji za promlčené! :-))
10.06.2009 22:21:00 | poustevník Jirka
Vím, že nikdo na mě nečeká, vím, že nejsu muž... ale hlasitě volám "Stůj" jsem alespoň někdo, kdo úsměv opětuje, kdo pohladí a vyslechne... Tvá básenka je smutná, bolavá, až skorem k slzám by mne dojala... Přesto dávám ST! a to za to, jak je to napsané, vyjádřené.
10.06.2009 15:55:00 | NikitaNikaT.
v klášterním tichu
já vzpomínek pár
na dně v drinku
smlčený schovám dar
Klášterního tajemství...
10.06.2009 01:01:00 | jedam
Takhle v noci, v polospaní mi to všechno hned nedochází. Co vím určitě, že se mí to líbí. Podrobný průzkum nechám na ráno.
10.06.2009 00:59:00 | René Vulkán