Dialog

Hleď vzhůru, chlapče, a viz
učení hlav převelice sečtělých;
broditi se v ,,racionu´´ bez ustání,
tím jest úděl rozumných.

Načpak, mistře, vnímati jen
chladné schéma rozumu lidského?
Hrůza jímá ducha mladého,
má-li bíti génia čilého.

A přec, chlapče, rozvíjí
toliko poznání osvícenské;
protiví-li se ti však nadále,
budou ti skryty hodnoty mocenské!

Snad máte, mistře, valného
pochopení pro mysl samotnou.
leč přespříliš prudce na mne doléhá,
že význam duše podstatu má odlišnou.

Co žes, chlapče, náhle tolik
dumavý a rádoby zkušený;
filosofie zemřela a provždy ztichla,
s ní nelze býti nadaný.

Nekázal snad, mistře, vážený
pan Rousseau v prospěch hodnot prastarých?
V nich zanikly by myšlenky
myslitelů dle vás vážených.

Na rtech tvých, chlapče, ulpěla
špína slov oné lenosti;
pakliže poznáš rozum blíže,
zvíš zdroj myšlenkové nutnosti.

A v čem, mistře, naleznu
pramen vámi opěvovaný?
Zjevně odpuzuji idiosynkrasíí,
a proto se jevím omezený.

Candide, chlapče, je znám
pouze zasvěceným mudrcům;
naplnění, to jest síla mysli,
ničí řeč misomusům.

Opomněl jste, mistře, mnou
nade vše ctěný výklad duše:
totiž cit je vůdcem lidskosti,
za ním rozum mumlá tiše.