Kostlivení

Kostra to je sestra kostlivce,
je to hora kostí směsice.
Kosti chřestí velice
a jsou bílé jako světlo měsíce.

Když vyleze ze starého hrobu,
všichni křičí: "Probůh !
Už je tady, už se hrabe z hrobu !
Zachraň se, kdo můžeš v tuhle noční dobu."

Temná noční tma je kolem,
lidi spěchaj honem honem.
Utíkají dolů polem
a zakopávaj při tom o zem.

Pryč z toho divného hřbitova,
rychle do domu Kristova.
Tam na nás nemůže ta hrůzná postava,
co klape chrupem a zem na ní zůstává.

Jo lidi neměli jste vyvolávat duchy,
nikdo neměl ani tuchy,
když ze země ozvalo se buchy buchy
a vy jste mohli umřít strachy.