Nevydařený pocit

Cítím se jako vidlemi vyšoupnuta
na hromadu
hnoje.

Sice jsem nahoře a dělám kinga,
ale všichni se mi smějí.

Vezu si domů kytičku,
a i když krásně voní,
útěcha
nepřichází.

Všechno si moc beru,
jsem prostě psycho případ.

Utíkám před svým stínem.

Jsem jako osel běžící za mrkvičkou.
Nekonečně dlouhá trať plná omylů,
drobných radostí, nečekaných úzkostí,

až se celá klepu.

Nejradši bych si rozvázala hruď
a začala smysluplně mluvit.

však víte, jak je to důležité....

Děkuji těm, kteří při mě stojí.