V přírodě...

Venku v přírodě není potřeba lidského sluchu.
Vidno i slyšno stejně jen je to,
co - dle nálady - v libost padne Vašemu duchu.

S pocity beznaděje a těžkosti,
vidět krásy života lehké není.
Se srdcem na dlani a pohledem opačným,
se to všechno úplně mění.

Lidé nemohou být věčně veselí,
smutek i stesk neliší všedních dnů ani nedělí.

Někdy jak lavina se přižene,
jindy jak po vločkách se snáší.
Každý to pozná a né že ne,
i tohle do života něco vnáší !

Člověk potřebu má s lidmi býti,
přírodu často opomíná chybně.
Jak vlk co chystá se za smečkou v noc výtí,
co do přírody - majetek, peníze to jemu zní slibně.

Dlouhý čas trvá než lidem něco dojde,
možno je se teď modlit a rukou značit kříž.
Myšlenka ubíjíc myšlenku od základu pojde,
a lidé sami na sebe vězní se v mříž.