rovnýma nohama...

jeskynní žena
z podzemní říše
vstoupila tiše do jezera...

koupe se nahá
na krku s korály z korálů
v roji svatojánských mušek
hravá jako dítě
v tekutém ovoci
a kolem stoupá i padá
barva korálová....

tváří se svůdně
tělo zvlněné virgulí
kdo ví na co myslí....

perly průzračné vody
změnily lesk
na křišťálový třpyt...

působíš rozruch éterická
otřásáš starými tradicemi
usazenin tlumených tónů
převlékáš barvu kůže
ze sluneční lázně
ve vlasech
vmotanou šálu do turbanu
navlékáš náramky
s ornamenty pyramid
na bocích
se ti pohupují bibeloti
nožky v žabkách
vylíhlé do pestrosti
spojujících elementů
nekonečných virtualit....

má kocábka přistála u tvých břehů
ponorková nemoc zmizela
v ulicích zapomenutých měst
a v podpalubí
cinkají vzácné kovy
které jsem ti přivezl
z dalekých cest...

černý rybíz se smíchal s rebarborou
do pronikavých chutí
právě jsi zachránila
čmeláka co se topí
v moři dualit...

vítej na palubě!
s tebou
se všude kolem i uvnitř
rozhostil klid...

voda se dala do pohybu
s tebou v kajutě
můžu zase vyplout
do světů fantazií realit..