Dopis

Můj milý příteli,
lásko má naivní,
chodíš si po světě,
už stratil jsi iluzi.
Kam vrazit pohled,
kudy projít osudem,
nevěřils v Boha,
nevěříš ani teď.
Slunce už zapadlo,
nastal tvůj čas,
brodit se nocí,
slyšet svůj hlas.
Usměj se malinko,
mizero jeden,
nikdo už netouží,
tak otrav se jedem.
Chtěl by ses prát,
tak ukaž mi pěsti,
pohled siláka,
chudáka věstí.
Byl jsi jak člověk,
nebyl jsi stín,
teď jsi už prohrál.
A v ruce?
Jen cigarety dým.
Postel už pamatuje,
koho jsi miloval,
teď hledá tu lásku,
snad jsi jí skartoval.
Byl jsi kouzlo,
srdce co zazvoní,
a klidně bodni,
mě už to nebolí.
Ta šílená holka,
do mysli vkrádá
píše ti dopis,
že už nemá Tě ráda.