Zvrácená

Čas odevlál i poslední němá slova
a šeroucí den přichází zas a znova
huňatý šál před nočním bděním
poloprázdná láhev vína

...

a

...

na verandě s hvězdami si sedím
tiše sčítajíc naději s marností
obepluji svět za jedinou noc
a rozlámu všednosti

v zrcadlech putování střípky
rozpadlých iluzí
mění se v usedliny ospalých
ledových hroznů

pár stop na nebi nemálo dalekých
tisíce tváří a myšlenek prokletých
beze jmen a bez podpisu
inkoust tančí do dopisů

do papírů sonet lásky
aby v tvářích zmizly vrásky
do dlaně dlaň jinou
a slova pod kterými všechny
smutky zhynou

odraz němých slov ve tvářích
a v řece líná ryba zapěje
bez dechu píseň na štěstí lidí
které se den ode dne čímdál víc stydí
a
kdyby aspoň čtyřlístky nevzdaly boj
rostly na lukách a vzdávali vzdor
mrtvému slunci bez úsměvu
smějícím se hromům a svitu blesků
kreslící oblohou beznadějí stezku

ve vlasech uvadlé kopretiny
vzpomínky na papírových lodičkách
za chvíli sebou vezme si čas
naštěstí do srdce krást moc nemá
tam i ta nejmenší vzpomínka
zůstane má a němá

dno láhve bez konce a korkový
špunt mává lehce v dlaních s barvami duhy
kde modrá je silou vzpruhy
a červená barvou vášně
žlutá letního svitu
a pohromadě
s oznámením
že jsi tu!

Tak se ukaž pravdo lživá
nespravedlivá a chtivá
beznadějná a stopená
tak krásná je ta :

Láska zvrácená

...